Pětina dětí v Ústeckém kraji dosáhne nejvyššího vzdělání na úrovni základní školy. Mezi takové děti patřil i Lukáš Pulko. Škola ho nikdy příliš nebavila. Ale běhat za míčem a střílet góly miloval až tak, že ve studiu nepokračoval a musel tak začít na ulici s lopatou a krumpáčem. Jako nekvalifikovaný dělník se živil výkopovými pracemi a zároveň byl členem fotbalového týmu reprezentující město Ústí nad Labem. Pak však došlo na úraz a fotbalu byl konec.
Dnes je Lukáš tváří fotbalových klubů Mongaguá v řadě měst České republiky. Hlavní ideou volnočasových aktivit sdružení je přivést ohrožené děti nejen sociálním vyloučením ke sportu, ale i k vlastní zodpovědnosti za své jednání ve škole, v rodině apod. A v čem konkrétně Lukáš vnímá důležitost při posilování Česka? Vysvětluje, že „práce s dětmi byla zároveň možnost, jak pracovat i se vztahy mezi majoritou a minoritou. Proto již 7 rokem na zápasech nebo fotografiích významných fotbalových klubů můžete vidět i plachtu s nápisem Say NO to racism. Lidé z Mongaguá tedy nejsou jen fotbaloví trenéři, ale iniciátory společenských změn a samozřejmě starší kámoši, koučové.“ Právě dobré známky nebo pravidelná školní docházka jsou faktory, které při excelentních hráčských schopnostech dítě posune i do vyšší soutěže jako FC Rapid nebo i na zahraniční zápasy. Pro takové talenty z vyloučeného sídliště se jedná často o první výjezd za hranice rodného města. A jaké by to bez Lukáše a jemu podobných dobrovolníků na takových sídlištích vypadalo? Jako přesně tam, kde vidíte bezprizorní děti, v nehostinných podmínkách vyloučených lokalit posedávat znuzené ve veřejném prostoru i v době školní výuky. Děti, které bez dohledu rodičů posouvají své hranice poznání v oblasti užívání omamných či psychotropních látek, cizího majetku či jinak patologicky tráví svůj volný čas. Děti prázdné, bez hodnotnějších cílů a motivace posunout svůj život dál.
#posilujemecesko #spiralis #dobrousti #osf #acf #mongagua #ustinadlabem #fcrapid #sodvahou #norasism
