Založila neziskovou
organizaci Asociace obecně prospěšných služeb, která funguje jako sociální
podnik a také působí v neziskové
organizaci Kola pro Afriku. Zajímalo nás, kde se u Kateřiny Krainové
Byrtusové vzal zájem o posilování Česka prostřednictvím neziskových organizací
a o tom je i následující rozhovor.
Co vás přivedlo k tomu věnovat se nezisku?
S neziskem jsem začala
spolupracovat v době svého studia – obor management neziskového sektoru.
K němu mě přivedla ochota pomáhat a potřeba získat hlubší teoretické
znalosti o dotačním managementu, ke kterému jsem se nedostala v době, kdy
jsem dělala v kulturním centru (příspěvkové organizaci) organizátora hudebních
akcí a festivalů.
Před mnoha lety
jsem se i já rozhodla věnovat svůj čas aktivně a bezplatně různým organizacím
neziskového sektoru. Cílem darování mého času bylo zajistit malým neziskovým
organizacím možnost ucházet se o dotace a finanční podporu z veřejných
zdrojů tím, že jim připravím žádosti o dotace na jejich záměry. Po sedmi letech
mého dárcovství se ze mě – amatérky na poli dotačního prostředí stala
profesionálka, která díky darování svého času pro prospěch organizací občanské
společnosti získala mnoho zkušeností, znalostí, příležitostí, kariéru a nakonec
i finance.
V mém případě se dá
tedy říci, že pokud bych měla problém obdarovat individuálním způsobem
organizace občanské společnosti, byl by můj život chudší o dobrý pocit z úspěchu a prospěchu
druhých, chudobnější na znalosti i vzdělání, pracovní kariéru při které dělám
co mě baví, možnost volit svobodně kdy budu pracovat, příležitost vést sama
organizaci občanské společnosti, rozdělit dostatečně svůj čas mezi práci a
rodinu, setkávat se se zajímavými lidmi, tématy a lidstvím.
Takový by
byl dopad nízkého individuálního dárcovství mé osoby organizacím občanské
společnosti na můj život. „Mám, co dal jsem druhým“ je silná věta pronesená
duchovním Antonínem Cyrilem Stojanem. A ačkoliv se ke mně tato slova dostala
zprostředkovaně, moc se mi líbí a v určitém smyslu odpovídá mému pohledu a
zkušenosti s vlastním individuálním dárcovstvím.
Co je pro
vás hnacím motorem při práci v nezisku?
Hnacím motorem je pro mě smysl,
který mi práce v nezisku dává. Také je to lidmi, kteří se v nezisku
pohybují. Ti většinově upřednostňují dosažení dobré věci a snahu o lepší svět
před materiální odměnou. Navíc, jejich schopnosti jsou často multifunkční,
protože pro nedostatek financí v nezisku dělávají mnoho různých věcí a profesí a tím získávají pestré
zkušenosti.
Takže jde o to, že pomáhám lidem
nebo jiným živým tvorům a pracuji s lidmi, kteří to mají podobně. A protože
dělají práci, která je baví, baví i mě s nimi pracovat.
S jakým posláním jste založila Asociaci obecně
prospěšných služeb, o.p.s. (AOPS)?
Asociace vznikla v roce 2013
a prvotním impulsem byla snaha pomáhat neziskovým organizacím a příspěvkovým
organizacím k dostupnému dotačnímu poradenství. První aktivitou však byla
veřejná sbírka pro znevýhodněné jednotlivce, takže kromě organizací a institucí
a malých podnikatelů se činnost rozrostla i na podporu jednotlivců. Obecně je
však posláním AOPS podpora rozvoje těšínského regionu a jednotlivců v něm.
Vizí AOPS je podpora spolupráce veřejného, soukromého sektoru a domácností.
Co
považujete za svůj největší profesní úspěch?
To, že existuje AOPS i po 9 letech.
Řešila jste
nějaké krizové nebo náročné situace ve vaší neziskovce?
Nejkrizovější situace pro mě vznikaly při práci s lidmi – zaměstnanci
AOPS. AOPS funguje jako sociální podnik, tzn., že dává pracovní příležitost
lidem s rizikem uplatnění na trhu práce. V praxi to znamená, že
zaměstnává lidi z ÚP v administrativních pozicích a bez praxe.
Nejkrizovější situace vznikaly právě při řízení těchto lidí v pozici
zaměstnanců.
Jak vnímáte
současnou situaci po invazi ruské armády na Ukrajinu a jak podle vásmůžou lidé
pomoci?
Vnímám ji
tak, že ve mně stále převládá pocit pýchy na svou zemí. Je mi líto sice, že
původní silnou solidaritu a podporu Ukrajiny a Ukrajinců doplnila kritika,
zpochybňování atd… ale s vědomím toho, že ČR stále pomáhá a pomoc převládá
nad ignorací jsem pyšná. Strávila jsem 8 let na cestách po světě v pozici ekonomického migranta, cizince. Vždy
se v každé zemi našel někdo, kdo by mi pomohl v různých lehčích i
horších situacích. Nevěřila bych, že my Češi budeme mít také možnost takovou
pomoc někomu poskytnout a jsem vděčná, že když se tato situace naskytla,
nezklamali jsem v člověčenství. Takže jsem na nás pyšná.
Jak
vnímáte negativní kritiku lidí, kteří nepodporují neziskové organizace?
Jako neznalost těch, kteří kritiku vypouštějí. Někdy mám snahu
vysvětlovat, někdy ignorovat.
Dá se
změnit povědomí lidí o neziskových organizací a jak do pomoci zapojit více
dobrovolníků?
Ano dá, osvětou, vzděláváním, informacemi o tom, jak neziskový sektor
vlastně funguje.
Věnujete
se také pomoci vězňům, je v něčem práce s nimi odlišná?
Že jsem ráda, že jsem u toho a vidím, že to pomáhá. Nejsou to lidi
svatí, ale když se k lidem s dobrem obracíš, téměř vždy ze sebe
vydávají to dobré. Práce s nimi má své limity, ale také význam.
Společenský určitě a lidsky jistě. Vidím ráda, že se jim nová šance daří
uchopit a že se ji chopí. A co vidím ještě radši je to, že se na pracoviště
vrací i po ukončení pracovního poměru a často se zapojují i jako dobrovolníci,
byť mají do kapsy hluboko a ještě hlouběji.
Co považujete
za svůj největší profesní počin, nebo jinak. Na co jste nejvíce hrdá?
Podařilo se mi získat miliony na projekty
některých organizací, ale hrdější jsem na to, že se nám podařilo dostat do
zaměstnání v minulosti v průběhu 2 let cca 80 osob do pracovních
pozic, které si vysnili, i když pro ně neměli pracovní zkušenosti.
Rozhovor
vedla Natália Kropáčková
Více o činnosti Asociace
obecně prospěšných služeb
(AOPS) se dozvíte zde. https://www.aops.eu/